Zkušenost je z loňského roku, kdy jsem se účastnila svého prvního závodu na kole. A protože u mě před pár lety propukla slabost pro cyklisty (taky běžce, fitnesáky a vůbec všechny sportovce), neodmítla jsem pozvání na rande od cyklisty, se kterým jsem se poznala na mém prvním cyklo závodě.
Byl vysoký, štíhlý, dres mě úplný tak akorát, aby přes něj šlo vidět, že je i namakaný. Na první rande jsme si domluvili schůzku před kavárnou. Já jsem se vyfikla, jak jen to šlo. Ať jde poznat, že na kole jsem sice od bahna, ale jinak taky vypadám docela k světu.
![]() |
[zdroj] |
Vidím to jako dnes. Bylo sice léto, ale lilo jak z konve. Takže jsem se schovávala pod stříškou vchodu, a čekala až dorazí nápadník. A nápadník dorazil. Dorazil v džínech, tričku a crocsech, které si koupil v místní tržnici. Bohužel v jeho podání tyhle "zahradní" boty vypadaly jako středně velké, dvoumístné kanoe, které ukradl přes noc vodákům. Že já se neotočila na podpatku a nemazala svinským tempem.
A já jsem měla dost odvahy se s ním posadit do kavárny a dělat, že jsem ty gumáky neviděla. A že je nevidí servírka. Protože se rande docela vydařilo, nechala jsem se ukecat na rande druhé. Chtěla jsem počkat do zimy, aby nemohl přijít v té otřesné obuvi, ale nakonec jsme raději šli na kolo.
I přesto, že jsem byla ujišťována, že nebude spěchat, a pojede se mnou pomalu "vyjet si nohy", brzy jsem zjistila, že to není až tak pravda. Po prvních 5 kilometrech jsem měla jazyk na vestě (teda na dresu), a pokaždé, když zmizel za zatáčkou, měla jsem sto chutí spadnout do příkopu a odpočinout si.
![]() |
Aha, tak tohle obědval |
Abych to neprotahovala. Po 40 kilometrové vyjížďce jsem usoudila, že bude nejlepší si sbalit pár švestek a jet po svých. Nebo spíše odplazit se domů. Sice mě doma čekala sms, že projížďka byla super, ale že si myslí, že by to stejně neklapalo. Díky bohu aspoň za stejný pohled na tento "vztah".
Co byste dělali vy, kdyby někdo přišel na rande v crocsech (pokud by to nebylo náhodné setkání u vynášení koše)? Stíháte chlapům na kolech?
PS: Letos jsem se na kole přesvědčila, že ani trénink a tisíce km mi nepomůžou k tomu, abych byla stejně rychlá jako chlap. Ale to přijde. A nebo taky ne.